Jak tepelná pohoda rozhoduje o kvalitě bydlení

DAS | Pondělí, 23. únor 2015 |

Znáte to. Někdy sedíte na gauči, na dosah něco dobrého, čtete knížku nebo sedíte s přáteli a je vám tak akorát. Jindy vás zase pronásleduje pocit, že něco nesedí, je vám buď horko, nebo zima a ten nepříjemný pocit vás otravuje stále víc. Čím to je? Pokud nejste zrovna rozmazlení a málo otužilí, může být příčinou vaší nespokojenosti narušení naší tepelné pohody.

Přesun pod střechu

Konstrukce obydlí našich předků byla velmi důmyslná. Podkroví zpravidla nevyužívali pro bydlení, sloužilo například jako prostor k sušení a uskladnění sena nebo k jiným technickým účelům. Obytná část byla od podkroví oddělena stropem opatřeným zpravidla těžkým zásypem například z dusané hlíny a prostor pod střechou byl přirozeně provětrávaný. Tento prostor sloužil v zásadě jako klimatický štít. V létě se extrémně ohřál, v zimě velmi ochladil, ale na strop nad obytnou částí domu působily tyto agresivní teplotní vlivy již méně.

Obr.: Konstrukčním stíněním lze chránit přehřívání interiéru přirozenou cestou. Oknem bez konstrukční ochrany proniká do interiéru slunce a s ním i teplo.

Protože dnes běžně obýváme prostory přímo pod střešními plášti, musíme dbát na to, aby jejich skladba poskytovala dostatečnou tepelnou ochranu a použité materiály pomáhaly dosáhnout vhodné tepelné pohody. Je třeba si uvědomit, že tloušťka izolace není jediným parametrem, který sledujeme. Další vliv má zejména tepelná akumulace materiálů vnitřního strany obvodového pláště a také tak zvaný fázový posun teplotního kmitu. Jak si řekneme dále, má tento parametr na tepelnou pohodu zásadní vliv.

Příjem a výdej tepla

Akumulace tepla významně ovlivňuje chování prostředí v interiéru. O tom, zda se jedná o vliv vítaný, nebo nevítaný, vede řada odborníků spory. Jedna strana tvrdí, že je vhodné volit takovou konstrukci, která absorbuje minimum tepla. Interiér se ohřeje velmi rychle a konstrukce se „zbytečně" nevyhřívají. Druhý tábor tvrdí, že právě akumulace tepla stavebními materiály je ideálním prostředkem k zajištění dobrých teplotních podmínek uvnitř domu nebo bytu. Pokud je teplota interiéru vyšší, ohřívají se na vyšší teplotu i stavební materiály. Jakmile teplota interiéru znovu klesne, uvolňují tyto materiály naakumulované teplo zpět. Vše funguje na principu zachování vyrovnaných podmínek. Stejný mechanismus probíhá při nízkých teplotách a náhlém oteplení.

Obr.: Přijímání a vydávání tepla dřevem je ve srovnání s betonem nebo cihlou pomalejší, ale skutečné. Zejména v domech z velkoformátových panelů z vrstveného dřeva se tato schopnost dřeva projevuje velmi výrazně.

Akumulace tepelné energie prostřednictvím stavebních materiálů (stěny, stropy i podlahy) tedy zajišťuje tepelnou setrvačnost interiéru, která se projevuje plynulejším přechodem teplot. Význam takového chování interiéru oceníme zejména v interiéru, jehož klima neřídí ventilační jednotky. To ovšem neznamená, že pro objekty s řízeným větráním a regulací teploty nemá tepelná setrvačnost význam. Vliv různých materiálů z pohledu akumulace je také často předmětem sporů. Někteří odborníci tvrdí, že akumulace jsou schopné pouze materiály s vysokou objemovou hmotností, například beton nebo cihla. Jiní ale zase vyjadřují přesvědčení, že i materiál jako je dřevo je schopné akumulace. Přijímání a vydávání tepla dřevem je pomalejší, ale skutečné. Samozřejmě není možné kalkulovat s palubkovým obložením v řádu milimetrů, ale masivní konstrukcí v několikacentimetrové tloušťce (srubové konstrukce, panely z vrstveného dřeva). Kdyby záleželo pouze na schopnosti akumulovat teplo, zvítězil by zcela jistě beton nad dřevem, ovšem zhodnotit a vyvážit je třeba také další vlastnosti konstrukce.

I teplo může mít zpoždění

Dalším významným a v současné době stále zanedbávaným faktorem ovlivňujícím tepelnou pohodu je již zmíněný fázový posun teplotního kmitu. Pod tímto nepřívětivým označením se skrývá vlastnost konstrukce, která ve stručnosti zpomaluje vliv působení extrémních teplot vyvolaných například slunečním zářením. Působením slunce se povrch obvodového pláště budovy ohřívá a zvýšená teplota dále prostupuje materiálem směrem do interiéru. Doba, za kterou se projeví zvýšení exteriérové teploty na straně interiéru, se nazývá fázový posun. A k čemu nám to může být dobré?

Představme si parný letní den. Venkovní teplota stoupá vysoko nad 30 stupňů Celsia a kolem poledne dosahuje maxima. Teplota se šíří konstrukcí obvodového pláště (stěny, střechy) a tepelná izolace začíná plnit svoji funkci. Fázový posun čtyři hodiny nám říká, že ještě odpoledne zaznamenáme v interiéru vliv poledních teplot. V žádném případě ještě není možné teplý vzduch vyvětrat a nezbývá než ochlazovat uměle, například klimatizací.

S fázovým posunem deset hodin se vliv poledního působení slunce promítne do interiéru až v přicházejících nočních hodinách, kdy již prakticky dochází k ochlazování konstrukce a současně je možné ochlazovat interiér větráním.

Obr.: Orientační znázornění fázového posunu (zpoždění oteplování).

Všechny výše uvedené faktory ovlivňující naši tepelnou pohodu jsou ve skutečnosti pouze jednotlivými střípky zapadajícími do složité mozaiky fyzikálních pravidel a zákonů. Není možné jeden faktor vyzdvihovat nad druhý, ale ani jej zavrhovat. Skutečností však je, že pokud se nám podaří jednotlivé střípky správně poskládat dohromady, dokážeme vytvořit v interiéru ideální klima i bez použití složité techniky.

Hodnocení uživatelů: 5 / 6
Líbil se Vám článek?06